Objektově komunikační model lidského vědomí

Komunikace je multivariabilní proces výměny a toku informací odehrávající se v konkrétním časoprostoru s konkrétní energetickou silou v regulační a stimulační rovině, kde mají komunikující strany vždy volbu informaci buď přijmout nebo nepřijmout, tedy interakčně odpovědět (reagovat, ale i nereagovat, obojí je nosná, sdělná a vyhodnotitelná informace, či podnět pro regulační a následně znovu stimulační změny).

Princip komunikace spočívá v tom, že vysílané informace (ve stimulační i regulační rovině) jsou podávány v takové podobě a formě, že je druhý subsystém stimulačně může přijmout, zpracovat a následně pro sebe a svou existenci účelně využít (identifikačně zvnitřnit). Tím se proces komunikace dostává do druhého, kvalitativně vyššího stádia (procesy nejsou časově následně odděleny, probíhají v běžně zachytitelném čase souběžně), kdy na základě takto přijaté, zpracované a zapracované informace může dojít ke spuštění regulační změny. Jsou li podněty dodávány ve stimulační rovině buď jako nepřijatelné, nezpracovatelné, nebo nevyhodnotitelné (na to stačí nevhodné množství, ale i nevhodné formy), regulační rovina komunikace zůstane zcela intaktní, takže reálné lidské chování nadále bude probíhat beze změny, jakoby se subjekt nic nedověděl, nic nepoznal, nic se nestalo a tudíž není potřeba jakkoli reagovat, protože není registrována změna „informační báze vědomí“.

Somatický subsystém - tělo

Tělo, (soma) je schopno vysílat i přijímat informace ve formě bioelektrických, biochemických a biofyzikálních podnětů o momentálním, průřezovém stavu všech orgánů až na nitrobuněčnou úroveň, přičemž základem je dostatek – nedostatek (či jinak přítomnost – nepřítomnost, kvantitativní a následně i kvalitativní). Tímto komunikačním procesem je zajišťována ona optimální hladina fungování celého somatického systému – funkční rovnováha (chcete-li popisovaný princip neurovegetativní homeostázy). Základem je buněčná informační úroveň a látková výměna.

Energetický subsystém - emoce

V přímé podobě umí přijímat a zpracovávat tyto informační toky pouze systém energeticko emoční (pravostranný pohyb informací, viz schéma vědomí) se zpětnovazebným informačním tokem pro systém somatický (regulační rovina) a informačním tokem pro systém mentální (stimulační rovina vědomí). Principem je spuštění akce, „technickým nástrojem“ pak hlavně endokrinní, neurohumorální, imunitní systém a lymfatické struktury. Základem je tkáňová a  tudíž orgánová informační úroveň, včetně oběhových a pohybových systémů.

Mentální subsystém - rozum

Mentální systém zpracovává a „zapracovává“ tyto ještě stále „bioinformace“ do sdělné podoby vnější i vnitřní řeči, pocitů, obrazů a myšlenkových procesů (nejprve ryze druhových a postupně se individualizujících), přičemž zpětnovazebně (regulační rovina) podává informace energeticko emočnímu systému prostřednictvím CNS. Tímto způsobem dochází ke komunikační možnosti (styku a prostupnosti) dvou silně kvalitativně odlišných částí vědomí, a to individuálně hmotného (vnitřního) a skupinově nehmotného (vnějšího) časoprostoru. Každý jedinec však musí reálně fungovat v obou těchto časoprostorech.
Principem  mentálního subsystému je diferencované poznávání, rozvoj dovedností a „strukturální uchopení sama sebe“. Nástrojem je celý centrální nervový systém, vnitřní kvalitou seberealizační zrání a dovednostně poznatkový vývoj.

Sociální subsystém - vztahovost

Forma informací používaná mentálním subsystémem se pak stává stimulační rovinou pro poslední že čtyř subsystémů vědomí a to pro systém sociální, vztahový (vazbový). Sociálně vztahový systém zpracovává a zapracovává stimulační informace mentálního systému do hierarchicky strukturované mapy poznatků (zjednodušených, dynamicky účelných stereotypů) zprostředkovaných a zformovaných genotypem i fenotypem. Hlavním funkčním principem je pak sociální učení, vnitřní kvalitou pak vztahové, sociální či etické nebo morální zrání. Základem je sociálně informační úroveň se dvěma základními „lidskými přesahovými nástroji - chování a řeč.

Vývojová šroubovnice se tímto komunikačním aktem uzavírá. Sociální systém zpětnovazebně (regulační rovina) posílá výsledky své aktivity systému mentálnímu a stimulačně vysílá informace svému somatickému systému ve formě zachování (potvrzení) své individuální, somatické (tělesné) existence a zároveň i do vnějšího sociálního okolí (tedy ostatním lidem – komunikační prostupnost zpět do vnějšího světa a spojení s ne-Já). Přímým transformačním orgánem mezi sociálním a somatickým systémem je kůže celého těla, nástrojem pak přímá „doteková komunikace“, včetně např. působení počasí (takové podněty patří do ne-Já materializovaného typu).   

      
Na závěr je nutno připomenout, že v každé „existenční vteřině bytí = skutečnost“ jsou aktivovány všechny 4 autonomní subsystémy vědomí a neustále „informačně pracují“ jako jeden integrovaný celek, aby byl člověk (jedinec) schopen a připraven toto bytí nejen „druhově“ zachovávat, ale také individuálně obohacovat a rozvíjet (viz principy vývoje a doplňkové teze).